Brising - Christopher Paolini

Když Eragon s Aryou odváděli paní Loranu z místnosti ve věži, potkali cestou Blödhgarma s jedenácti dalšími elfy, jak utíkají do věže a berou schody po čtyřech. číst dál

Blödhgarm s ostatními elfy se již seskupili kolem Eragona a Safiry na nádvoří, ale Eragon si jich nevšímal a hledal Aryu. Když ji zahlédl, jak utíká vedle Jörmundurova hřebce, zavolal na ni a zamával štítem. číst dál

Safira přitiskla křídla těsně k tělu, začala střemhlav klesat a řítila se k temným budovám města. Eragon sklonil hlavu před proudem větru, který se mu opíral do tváře. Svět se kolem nich otočil, když se dračice překulila doprava, aby se vyhnula střelám lučištníků. číst dál

Z Ellesméry letěli Safira a Glaedr bez přestávky nad prastarým elfským lesem vysokých, temných borovic. Někdy se stromy rozestoupily a Eragon uviděl jezero nebo klikatou řeku vinoucí se krajinou. Občas na břehu zahlédl stádo malých srnců, kteří se zarazili a zvedli hlavy, aby sledovali draky letící vysoko nad nimi. Většinu času si ale krajiny příliš nevšímal, protože v duchu postupně odříkával všechna slova starověkého jazyka, která ho Oromis naučil, a když nějaké zapomněl nebo udělal chybu ve výslovnosti, elf ho nechal slovo opakovat, dokud si je nezapamatoval. číst dál

Uvnitř šedého vlněného stanu svítila jediná svíčka, což byla jen chabá náhražka slunečního světla. číst dál

Z Rhunönina domu Safira s Eragonem letěli zpátky do svého stromového domu. Eragon si posbíral z ložnice své věci, osedlal Safiru a vylezl zpátky na obvyklé místo za jejím krkem. číst dál

Probuď se, maličký, ozvala se Safira. Slunce už vyšlo a Rhunön je netrpělivá. číst dál

„Kde jsi to našel?“ divila se Rhunön, když se Eragon vpotácel do atria jejího domu a upustil jí k nohám hroudu zářoceli. Eragon jí co nejstručněji vypověděl vše o Solembumovi a o stromu Menoa. Rhunön si dřepla vedle rudy, pohladila její důlkovitý povrch a prsty se zdržovala na místech, kde byl kámen protkán kovem. „Byl jsi buď velký blázen, nebo jsi velice statečný, když jsi takhle pokoušel strom Menoa. S ním by si nikdo neměl zahrávat.“ číst dál

Ze skály Tel’naeír letěla Safira přes pohupující se les, dokud nedorazila k mýtině, na níž stál strom Menoa. Měl silnější kmen než sto obřích borovic okolo něj dohromady a tyčil se k nebi jako mohutný sloup, jehož klenutá koruna měřila napříč stovky metrů. Ze silného, mechem obrostlého kmene se rozbíhala spletitá síť kořenů a zabírala přes deset akrů lesní půdy, než se kořeny ponořily hlouběji do měkké půdy a zmizely pod kořeny menších stromů. Poblíž stromu Menoa byl vzduch vlhký a chladný a z jehličí nad hlavou se dolů nesla řídká, ale stálá mlha, která zavlažovala shluky kapradí rostoucí kolem kmene. Po větvích prastarého stromu se honily červené veverky a z houští jeho koruny se ozýval jasný křik a švitoření nesmírné spousty ptáků. Celou pasekou prostupoval pocit bdělého vědomí, protože strom v sobě nesl pozůstatky elfky jménem Linnëa, jejíž mysl usměrňovala růst stromu a okolního lesa. číst dál

Eragon ukusoval teplou, sladkou jahodu a hleděl do nekonečných hlubin nebe. Když jahodu dojedl, položil stopku na tác před sebou, špičkou nehtu ji o kus popostrčil a otevřel pusu, aby promluvil. číst dál

Když Eragon odstrčil prázdnou misku, Oromis řekl: „Chtěl bys vidět fairth své matky, Eragone?“ číst dál

Eragon zůstal několik minut sedět u kulatého stolu, pak vstal a přešel k okraji skály Tel’naeír, odkud se rozhlédl po zvlněných lesích stovky metrů pod sebou. Špičkou levé boty strčil přes okraj skály kamínek a sledoval, jak poskakuje ze svahu kamenného průčelí, dokud nezmizel v hlubinách klenby stromů. číst dál

Eragon s otevřenou pusou zíral na zlatého draka. číst dál

Čtvrtý den poté, co Eragon se Safirou opustili Farthen Dûr, dorazili do Ellesméry. číst dál

Přepadení zásobovací kolony vyšlo skoro přesně tak, jak Roran plánoval: tři dny potom, co opustili hlavní vojsko Vardenů, společně se svými jezdci sjel ze svahu rokle a zasáhl klikatící se zástup vozů z boku. Mezitím zpoza balvanů rozesetých po dně rokle vyrazili urgalové, zaútočili na zásobovací konvoj zepředu a zastavili ho. Vojáci a vozkové rozpoutali odvážný boj, ale přepadení je zastihlo ospalé a zmatené a Roranův oddíl je brzy přemohl. Žádný z jeho lidí ani urgalů během útoku nezemřel a jenom tři byli zraněni: dva lidé a jeden urgal. číst dál