Aninka.blogerka.cz

Normální je, aby právo okupovat zrcadlo měla dívka, která se chystá na své první rande. Ale když nastal páteční večer a s ním i plánovaný výlet do Rivertonu, shlížela se v něm Patrice tak dlouho, že jsem neměla šanci. Zkoumala se v tom velkém zrcadle ze všech možných úhlů od hlavy až k patě a zjevně nenacházela to, co hledala, ať už nedokonalosti, nebo krásu. „Vypadáš dobře,“ pronesla jsem. „Měla bys něco sníst. Jsi skoro průhledná.“ číst dál

Stihla jsem doběhnout do pokoje a schovat se pod peřinu těsně předtím, než dovnitř vešla Patrice doprovázená Bethanyovou. Z chodby svítilo jen slabé světlo, takže jsem zahlédla pouze její siluetu. číst dál

„Ty sis nenechala upravit uniformu viď ?“ Připravovaly jsme se na první den školy a Patrice si rovnala sukni. číst dál

Pořád ještě roztřesená vzrušením jsem šla nahoru po dlouhém, točitém schodišti až k bytu v horní části věže. Tentokrát jsem se nenamáhala chovat se potichu. Sundala jsem si batoh, plácla sebou na pohovku a vyndala si z vlasů pár zbylých listů. číst dál

Nastal první den školy a s ním má poslední šance na útěk. Neměla jsem batoh plný věcí, které by mi pomohly přežít, naditou peněženku, abych si mohla koupit letenku, ani kamaráda, který by na mě čekal v autě na konci ulice. V podstatě jsem neměla to, co by většina rozumných lidí nazvala „plán“. číst dál

V TUTO CHVÍLI bych samozřejmě měla zdůraznit, že Jerome nevypadá jako démon, nebo přinejmenším nemá rudou kůži a rohy. Možná, že v jiné formě existence ano, ale tady na zemi Jerome vypadá jako člověk, stejně jako Hugh, já a všichni ostatní nesmrtelní. číst dál

RÁNO MĚ PROBUDIL telefon. Skrz tenké závěsy pronikalo do stemělé místnosti slabé světlo, takže se zdálo, že je hrozně brzy. Ale takové světlo ve zdejších končinách může znamenat cokoli od východu slunce až po poledne. Po čtvrtém zazvonění jsem se konečně uráčila telefon zvednout, při čemž jsem omylem skopla Subret z postele. Se zamňoukáním dopadla na zem a ihned se pustila do ičsty svého kožíšku. číst dál

Ukazuje se, že napsat druhou knihu jedné série není tak snadné, jak by si člověk myslel. Nebo byste si možná mysleli, že to bude skutečně těžké, a v tom případě jste evidentně chytřejší než já. Takže musím jako obvykle poděkovat mnoha lidem za to, že jsem tuto knihu mohla vydat. Možná bych měla začít prokládat tyto odstavce scénami s líbáním, abych vás odměnila za to, že je čtete. číst dál

Byla jsem sama. číst dál

„Vážně, ty spratku malý,“ řekla Arianna, která opatrně dokončovala poslední úpravy na mé dlaze, „kdybych byla věděla, že budeš tak náročná na údržbu, nepřistoupila bych na to, že s tebou budu bydlet.“ číst dál

2°C
 
Odpoledne bylo ocelově šedé a nebe se změnilo v nekonečnou pláň zmrzlých mraků čekajících na sníh a noc. Na okénka SUV dorá­žel mokrý sníh a jeho pneumatiky křupaly po nasolených silni­cích. Isabel za volantem si nepřestávala stěžovat na „smrad mok­rého psa", ale pro mě to byla vůně hlíny a borovic, deště a pižma. A hned pod ní ostrý, nakažlivý pach strachu. Jack na sedadle spo­lujezdce tiše naříkal, na půl cesty mezi zvířetem a člověkem. Olivie seděla na zadním sedadle vedle mě a tiskla mi dlaň tak silně, až to bolelo.
Sam byl za námi. Když jsme ho nakládali do kufru, měl tělo ztěžkl... číst dál

3°C
 
Na zemi ležel slabý sněhový poprašek. Beck vyšel na dvůr, temný obrys hranatých ramen ve svetru. Stály jsme s Isabel a Olivií uvnitř a sledovaly ho přes skleněné dveře, připravené vyběhnout mu na po­moc, ale připadala jsem si, jako bych tu byla sama, jako bych byla jediná, kdo vidí, jak Beck zvolna vychází do svého posledního dne v lidské podobě. V jedné ruce držel kus rudého syrového masa pro­špikovaného benadrylem a druhá se mu nezadržitelně chvěla.
Asi deset metrů od domu se Beck zastavil, upustil maso na zem a udělal ještě několik kroků k lesu. Chvíli tak stál s hlavou nakloně­nou... číst dál

6°C
 
V Beckově sklepním bytě mě radost i smutek přepadly největší si­lou ode dne, kdy se Sam proměnil ve vlka. Setkat se s Beckem právě tady, v jeho vlastním světě, bylo jako znovu uvidět Sama. Začalo to ve chvíli, kdy jsme s Isabel nechaly Olivii zvracet v koupelně a sešly ke schodům do sklepa, kde jsme se měly s Beckem setkat. Na to, aby nám přišel naproti ke dveřím, byla moc zima. Hned na první pohled jsem si uvědomila, jak dalece Sam přejal jeho způsoby a pohyby. Už jen ta drobná gesta: dotek dlaně na vypínači, náklon hlavy, kterým nás vyzýval, abychom ho následovaly, neohrabané přikrč... číst dál

... číst dál

1 °C číst dál